Tlak v pneumatikách horské kolo promění k nepoznání – to je staré známé pravidlo každého zkušeného bikera. Neexistuje žádná univerzální hodnota, která by vyhovovala všem. Záleží totiž na vaší váze, stylu jízdy a hlavně na tom, zda používáte klasické duše nebo moderní bezdušové systémy. Zatímco s klasickou duší musíte dávat větší pozor na proražení a volit takzvaně „na jistotu“, při použití bezdušových plášťů (tubeless) lze tlak bezpečně snížit až o 0,3-0,5 baru, čímž získáte podstatně větší kontaktní plochu a maximální přilnavost v náročném terénu. Právě tyto drobné technické detaily oddělují průměrný zážitek od naprosto perfektní jízdy po vašich oblíbených stezkách. Pokud se naučíte tlak správně regulovat a chápat, jaký vliv má na chování bicyklu, rázem budete na svých vyjížďkách mnohem rychlejší, jistější v těžkých pasážích a po fyzické stránce se budete cítit podstatně lépe.
Proč na správném tlaku u horského kola tolik záleží?
Každý jezdec na horském kole ví, že správně nafouknutá kola tvoří naprostý základ cyklistického úspěchu. Tlak totiž zásadně ovlivňuje tři hlavní proměnné vašeho jízdního výkonu: přilnavost (grip), celkový valivý odpor a v neposlední řadě také riziko jakéhokoliv defektu. Tyto vlastnosti jsou do jisté míry v neustálém protikladu a celkovým klíčem k dokonalému setupu je nalezení té správné funkční rovnováhy.
Když jsou pláště moc přefouknuté, kolo na trailu působí zbytečně tvrdě a takzvaně „uskákaně“. Plášť jednoduše nemá šanci svou deformací pohltit drobné terénní nerovnosti a tak odskakuje od každého kořenu či špičatého kamene. Kolo se rázem chová nesmírně nervózně, samotné řízení je nepředvídatelné a vy okamžitě ztrácíte pevnou kontrolu i tolik cenný grip v náročnějších technických pasážích. Na štěrku se kola mohou snadno ustřelit, což docela často vede i k nepříjemným a bolestivým pádům.
Naopak příliš nízký tlak nadměrně a hlavně zbytečně zvyšuje fyzický valivý odpor na jakémkoliv pevném povrchu. Na asfaltových přejezdech nebo v delších, prudkých stoupáních se kvůli tomu zbytečně nadřete. Zároveň u hodně měkkých kol hrozí nebezpečné „žvýkání“ pláště v rychlých a klopených zatáčkách, kdy má jezdec silný pocit, jako by se mu zadek celého kola ustavičně posouval nepřirozeně do strany. S velmi nízkým tlakem rapidně narůstá i riziko zlověstného procvaknutí duše o ráfek (v kruzích cyklistů nazývaný jako snake bite), nebo dokonce drahého poškození samotného hliníkového či karbonového ráfku při hodně tvrdém dopadu. Hledání optimálního středu je tak tou jednoznačně nejlepší investicí do vašich jízdních vlastností. Jak poměrně detailně zmiňuje i WeLoveCycling: Tipy pro ideální tlak pneumatik, nalezený správný kompromis vám do budoucna ušetří spoustu zbytečné fyzické námahy a dramaticky zlepší váš celkový zážitek z jízdy v lese.
Klíčové faktory pro určení ideálního tlaku
Dříve než vůbec vezmete do ruky oblíbenou dílenskou pumpu s manometrem a pustíte se s vervou do samotného huštění, je nanejvýš důležité vzít v úvahu opravdu všechny zásadní faktory, které vaši finální číselnou hodnotu PSI nebo barů pro horské kolo reálně definují. Žádná zjednodušená univerzální tabulka od výrobce totiž z podstaty věci nedokáže stoprocentně pokrýt všechny možné reálné situace, podnební vlivy a terénní proměnné, s nimiž se během vašich cest pravděpodobně setkáte.
- Váha jezdce a těžké výbavy: Jde o naprostý absolutní základ. Čím těžší jezdec na kole sedí (včetně těžkého batohu plného vody, nezbytného nářadí a helmy), tím podstatně více objemu vzduchu je zkrátka potřeba napumpovat pro zajištění potřebné opory pláště proti terénu. Jezdec vážící 60 kg bude automaticky potřebovat pneumatiku foukat o poznání méně než stokilový pořízek, jinak by z pohodlného kola udělal jen nepříjemně skákající tvrdý kámen.
- Šířka a celkový objem pláště: Zde platí přímá úměra. Široké a objemné pláště (například rozměry 2.4″, 2.5″ či dokonce moderní enduro 2.6″) bez sebemenších problémů umožňují dlouhodobě jezdit na mnohem nižším celkovém tlaku. Pojmou totiž poměrně obrovský objem vnitřního vzduchu, který sám o sobě už výrazně lépe a tiše tlumí veškeré nerovnosti. Kdežto úzký sportovní cross-country plášť (např. pouhých 2.1″) nafoukaný na 1,5 baru půjde už velmi brzy tvrdě nadoraz, zatímco hodně široký plášť tento tlak bez sebemenších obav zvládne a nabídne pohádkový grip.
- Typ a náročnost samotného terénu: Pakliže vás o víkendu čeká například dlouhý nenáročný cyklovýlet s celou rodinou převážně po uježděných zpevněných cyklostezkách a rovných štěrkových polních cestách, bez problémů snesete s ohledem na žádoucí vyšší rychlost mnohem tvrdší nahuštěné pneumatiky. Jakmile ovšem s kamarády vjedete na ostré enduro traily, rozbité kamenité sjezdy a spletité kluzké kořenové pasáže, měkčí pláště se překážkám znatelně ochotněji poddají. Měkká guma doslova plynule obteče každý ostrý kámen a nabídne fenomenální boční i čelní stabilitu na trati.
- Přesné rozložení hmotnosti na kolo: Málokdo to z běžných cyklistů ví, ale zadní kolo kola nesouběžně nese přibližně 60 % celkové hmotnosti jezdce a navíc přenáší také veškerou vaši hnací i trakční sílu putující z pedálů. Právě z tohoto konkrétního důvodu by se zadní pneumatika v praxi měla vždy preventivně foukat v průměru o 0,1–0,2 bar (tj. cca 2–3 PSI) logicky o trochu více než její přední parťák, aby na zadku zkrátka nedocházelo k tak nebezpečnému propružení pláště až na doraz na samotný tvrdý ráfek. Přední kolo slouží hlavně jako vaše přesné kormidlo na pomezí trakce. Jeho adekvátně nižší tlak zaručí naprosto spolehlivé směrové vedení a poměrně silně tak dokáže zamezit nenadálému a nebezpečnému smyku v prudkých sjezdech.
Duše vs. bezdušové (tubeless) pláště
V posledních zhruba deseti letech se celý profesionální i amatérský cyklistický svět opravdu velmi rychle a nezastavitelně transformuje směrem k modernějším a spolehlivějším bezdušovým systémům. Ale pojďme si objektivně projít naprosto čestné srovnání vlastností obou oblíbených možností, abyste opravdu do hloubky pochopili ten velký a zásadní rozdílný přístup k foukání u obou táborů.
Jízda s klasickou duší
Standardní pryžové pláště pečlivě osazené tradiční pevnou vnitřní duší jsou v běžném cyklistickém světě i nadále naprostým standardem na mnoha nových kolech. Jsou zpočátku velice levné na prvotní pořízení a poměrně jednoduché na jakoukoliv následnou opravu – koneckonců rychle a zručně vyměnit propíchnutou duši rovnou uprostřed lesa dnes obvykle zvládne i průměrně zručný a mírně pokročilý cyklista s pomocí dvou obyčejných plastových montpák.
Jejich jednoznačně úplně největší technologickou slabinou je ale zásadní náchylnost k náhodnému procvaknutí, slangově se tomuto nešvaru říká „snake bite“. Pokud jedete z kopce, narazíte velkou setrvačností i vyšší rychlostí na neočekávanou ostrou hranu vystouplého kamene či nebezpečného kořene, hranatý okraj ráfku prudce a nekompromisně přitiskne duši k samotné pevné pneumatice a spolehlivě ji okamžitě na dvou malých místech naráz proděraví. Přesně a primárně z tohoto důvodu se musíte vždycky u tradičních duší preventivně naučit jezdit se znatelně tvrdším, logicky vyšším tlakem, což se v praxi rovná typicky o 0,3-0,5 baru více, než bývá zvykem u špičkových bezduší. Obětujete tím ale zároveň část tak hodně žádané cenné terénní přilnavosti a zejména neustálého tlumícího pohodlí během drncání.
Bezdušové tubeless systémy
Na druhé straně mince leží dnešní moderní a inovativní tubeless systém, který místo duše důmyslně využívá k absolutnímu utěsnění spár jen speciální lepivý tmel přítomný rovnou uvnitř správně nasazeného, k tomu uzpůsobeného pláště. Úplná a trvalá absence zranitelné vnitřní duše znamená jednu bezkonkurenční a naprosto obrovskou výhodu pro jízdu: jedná se o naprosté odstranění nepříjemné hrozby v podobě tvrdého procvaknutí o ráfek ve sjezdech.
Cyklista tak může s klidným srdcem snížit tlak, se kterým bezpečně jezdí, na mnohem nižší stupně. To s sebou ruku v ruce na trailech strhává dramatické pozitivní zvětšení skutečné styčné plochy pláště se zemí. Vaše následná rychlá jízda i v opravdu hodně hodně rozbitém kamenitém terénu kvůli tomu následně po celou cestu působí stabilně a sebejistě. Navíc případné drobné trny, propíchnutí od ostružin či tenké ostré dráty už pro vás nejsou v 95 % případů definitivní konečnou stanicí uprostřed lesa; onen magický latexový tmel uvnitř spolehlivě a trvale tyto miniaturní nepatrné vpichy sám vyplní a zalepí, mnohdy úplně nepozorovaně a v tichosti už během samotné nepřerušené jízdy. Vaše odpolední kolo a výlet si tak bez přestávek můžete spokojeně dál bez zbytečných defektů užívat.
Tabulka a doporučené hodnoty tlaku (PSI a Bar)
Ačkoliv si nakonec každý zkušenější biker a nadšený závodník i po letech neustále ladí a přesně seřizuje svůj opravdu optimální tlak doslova na jednotky PSI podle aktuálních podmínek, je velmi uklidňující mít se zpočátku spolehlivě od čeho odrazit. Vytvořené orientační a přehledné hodnoty níže na této stránce berte s respektem, ale opravdu jen jako spolehlivý výchozí testovací bod na klasická horská kola. Jsou koncipovány primárně pro moderní MTB s plášti o velmi běžných rozměrech v šířkách mezi zhruba 2.25″ a 2.4″. Pokud zatím ze zvyku či z důvodu financí i nadále pravidelně jezdíte po staru s klasickými vnitřními dušemi, tak si pro pocit absolutního bezpečí proti drahému defektu k těmto udaným hodnotám ještě preventivně přičtěte navíc přibližně 0,3 baru.
Přečtěte si také: Výkup starých pneumatik a cena: Jak zpeněžit staré pneu a kam je odevzdat?
Přečtěte si také: Nosnost alu disků: Jak ji správně určit a proč nepodcenit výběr?
Přečtěte si také: Správný tlak v pneumatikách: Kde najít tabulku a jak ho dobře nastavit?
| Hmotnost jezdce | Přední kolo (Bar) | Zadní kolo (Bar) | Přední kolo (PSI) | Zadní kolo (PSI) |
|---|---|---|---|---|
| do 60 kg | 1,4 bar | 1,6 bar | ~20 PSI | ~23 PSI |
| 60 – 75 kg | 1,6 bar | 1,8 bar | ~23 PSI | ~26 PSI |
| 75 – 90 kg | 1,8 bar | 2,0 bar | ~26 PSI | ~29 PSI |
| nad 90 kg | 2,0 bar | 2,2 bar | ~29 PSI | ~32 PSI |
Rádi bychom do článku ještě navíc připojili důležitou a prakticky velmi užitečnou pomůcku pro časté přepočty tlakových jednotek. Zejména starší masivní mechanické dílenské pumpy totiž zpravidla na svých velkých stupnicích dominantně operují výhradně s anglosaskými jednotkami tlaku PSI. Doporučujeme si zapamatovat velmi jednoduché matematické pravidlo, že hodnota 1 baru spolehlivě odpovídá zhruba měrné hodnotě kolem 14,5 PSI. Na dnešních pokročilejších a přesnějších digitálních měřících budících si už ovšem můžete pouhým stisknutím tlačítka mezi těmito rozdílnými veličinami neustále a plynule přepínat.
Jak najít svůj ‚sweet spot‘ v praxi
Získali jste už z naší podrobné tabulky alespoň hrubé orientační testovací hodnoty k napumpování? Výborně, máte skvělý startovní rošt! Tím ale zdlouhavý proces testování v reálném světě plném kompromisů teprve začíná. Vaším dlouhodobým vytrvalým cílem od tohoto okamžiku se totiž stává postupně objevit takzvaný profesionální „sweet spot“, tedy dokonalý zlatý střed nastavení kol. Je to ten výjimečný moment při jízdě, kdy pneumatika na rovinkách ještě neklade žádný vysilující přehnaný valivý odpor, avšak přesto se v těžkých úsecích vzápětí úplně s lehkostí a spolehlivostí zakousne do náročného mokrého povrchu mezi stromy.
Postupujte v této poznávací jízdní proceduře proto systematicky: Celý proces zahajte tím, že vyrazíte na ten úplně nejznámější a nejosvědčenější testovací oblíbený lokální trail ve vašem okolí, jehož záludné zatáčky a sjezdy máte už bez obav dlouhé sezony doslova dokonale nacvičené. První srovnávací zkušební jízdu zkuste absolvovat s celkovým tlakem vzduchu raději o malý chlup tvrdším. Následně po dojezdu úseku vytáhněte malý přesný manometr a postupně z každého kola upusťte směrem ven přibližně malinkých 0,1 baru (asi pouhé 2 PSI). Následně v klidu vyjeďte zpátky nahoru a v tempu si stejný trail se zapamatovanými nerovnostmi celý sjeďte ještě podruhé pro okamžité osobní porovnání celkového projevu a výsledného gripu. Váš bystrý mozek téměř okamžitě na kořenech zaznamená vnímatelný rozdíl. S měkčí gumou totiž zjistíte velký pokrok ve schopnosti pláště žehlit nerovnosti a odpouštět drobné jezdecké chyby.
Tento pečlivý zkušební terénní přístup postupného opakovaného ladění a neustále zkusmého snižování tlaku opakujte tak dlouho, dokud se třeba v té nejostřejší sjezdové klopené zatáčce neocitnete v situaci, kdy se namáhané pláště pod velkým bočním tlakem začnou nepříjemně a celkem neklidně takzvaně žvýkat a přelévat. To rychle poznáte podle zhoupnutí celého kola do strany s doprovodným zvukovým projevem svlékání gumy z patky ráfku. Pokud tento syndrom nezaznamenáte, možná zčistajasna místo toho dříve zaregistrujete pro cyklistu neméně obávaný tupý mechanický zvuk – doraz pryže klepající o hliníkovou ostrou hranu pevného ráfku. V tento kritický okamžik s naprostou jistotou víte, že jste nalezli technický limit bezpečné jízdy. Nyní už stačí vlastně jen opět vyndat z úkrytu příruční cyklopumpu a tlak zkoušeného pláště o kousíček milimetrově zvýšit zpět. Úspěšně a pečlivě jste právě našli svůj ideální a stoprocentně funkční závodní či amatérský set-up! Pokud vás ještě baví objevovat nové znalosti a hledáte inspiraci i pro další ladění s profi mechaniky, s radostí vám určitě doporučujeme přečíst si vynikající český článek MTBS.cz: Odborný průvodce foukáním kol. Získáte velmi netradiční odlišné pohledy špičkových profesionálních MTB mechaniků z padoku, kteří podrobně vysvětlují svou rutinu příprav pro víkendový závod.
Časté chyby při huštění MTB pneumatik
Dokonce i přes dnešní neomezenou dostupnost kvalitních informací dělají hobíci i pokročilejší rekreační cyklisté naprosto zbytečné školácké chyby, kterými se dobrovolně připravují o vynikající plynulé tlumené jízdní vlastnosti svého mnohdy velmi drahého a jinak skvěle vyladěného bicyklu.
Jednoznačně nejčetnější a nejzbytečnější osudovou chybou je ohromující psychický strach z případného defektu v lese, který ve finále vede k naprosto přehnanému přefoukávání samotných kol tvrdých na beton. Nováčci totiž velmi pečlivě s obavami prohlížejí anglické technické nápisy přímo na bočnicích pláště, kde znenadání uvidí výstražný hrubý nápis: „MAX PRESSURE 60 PSI“ (Maximální povolený plnící tlak 60 PSI). Pak v panice uchopí pumpu a pokusí se svá kola zcela úporně natlakovat na tuto doporučenou maximální krajní hodnotu. Tento nejzazší absolutně nejvyšší vyznačený limit tam ovšem není od výrobce vyražen jako doporučení k běžné pohodlné víkendové jízdě, nýbrž slouží jedině k vymezení naprosté konstrukční bezpečnosti – tedy aby plášť při nečekané extrémní průmyslové i jízdní zátěži zkrátka neseskočil přes ráfek ven s rizikem obrovského pádu. Jezdit záměrně na lesních úzkých trailech a přes mokré kořeny trvale těsně na maximální povolené napsané hranici tlaku je naprosto kontraproduktivní a z pohledu samotného tlumení naprosto zbytečně zničí potenciál odpružení.
Druhou velkou neznámou je pro nezkušené i starší profíky fyzikální tepelná roztažnost a s ní spojené zrádné výkyvy teplot během letních dnů. Fyzika u plynů zkrátka neochvějně funguje s velkou přesností. Vzduch v objemu pneumatiky logicky mění svůj prostorový tlak s velkým ohledem na venkovní teplotu prostředí. Nafouknete-li si kola pečlivě v brzkých stinných ranních hodinách nebo někde v chladném sklepě (kde je dejme tomu stabilních 10 °C) a následně kolo postavíte u cíle závodu v poledne rovnou na obnažené přímé spalující letní sluníčko (kde může být přes 30 °C), celkový tlak v širokých pláštích docela dramaticky a spolehlivě vzroste směrem nahoru. Tyto tepelné změny v tlaku se u velkých gum projeví s neblahými prožitky mnohdy už v řádech desetin baru, které z ranního komfortního tlumení rázem v poledne vyrobí nekompromisní divokou skákačku. Doporučujeme tak veškerou vaši rutinní finální drobnou korekci před startem závodu nebo dlouhé vyjížďky vždy provádět opravdu pečlivě a hlavně teprve až těsně před odrazem s budíkem rovnou v reálném venkovním prostředí trati. Tím jednoduše zajistíte, aby tlak vzduchu skutečně a věrně odrážel tu aktuální lokální polední či odpolední teplotu u samotného terénu.
Často kladené otázky (FAQ)
Jaký tlak foukat do horského kola při váze 80 kg?
U jezdce vážícího 80 kg se obecně doporučuje tlak okolo 1,6 až 1,9 baru na zadním kole a o zhruba 0,1 až 0,2 baru méně na předním, v závislosti na terénu a na tom, zda používáte bezdušový systém.
Je lepší mít pláště nahuštěné více nebo méně?
Příliš vysoký tlak způsobuje odskakování kola a horší přilnavost (grip). Příliš nízký tlak naopak hrozí ‚žvýkáním‘ pláště v zatáčkách a proražením ráfku. Cílem je najít kompromis.
Proč se přední a zadní kolo fouká na jiný tlak?
Zadní kolo nese větší část váhy jezdce (zhruba 60-40 %), proto by mělo mít o něco vyšší tlak než přední kolo, které je zásadní pro zatáčení a tlumí přední nárazy.
Kde najdu povolený tlak pro můj plášť?
Minimální a maximální povolený tlak určuje výrobce a je vždy vyražen přímo na bočnici pláště, obvykle v jednotkách Bar i PSI.
