Každý zodpovědný motorista by se měl zajímat o to, v jakém stavu se nachází obutí jeho vozidla. Často se stává, že řidiči před jízdou jen letmo pohlédnou na kola a zhodnotí, že opticky „vypadají v pořádku“. Pravda je ale taková, že pouhým okem drobný, i když kritický rozdíl mezi optimálním stavem a podhuštěním o 0,5 baru zkrátka nezjistíte. Otázka, správně nahuštěná pneumatika jak poznat, je proto ve světě motorismu naprosto stěžejní. Pokud totiž není dodržen předepsaný správný tlak, má to zásadní a mnohdy devastující vliv nejen na celkový komfort během jízdy, ale především na samotnou bezpečnost posádky a celkovou životnost zakoupených pneumatik.

Proč nelze spoléhat jen na vizuální kontrolu pneumatiky

Dnešní automobilový trh je plný moderních plášťů, které disponují nižším profilem, velmi propracovanou konstrukcí a tužšími bočnicemi (obzvláště v případě run-flat pneumatik). Tyto specifické vlastnosti způsobují, že plášť dokáže perfektně držet svůj původní tvar i ve chvíli, kdy v něm chybí nezanedbatelné množství vzduchu. Pokud se tedy při běžné rutinní prohlídce spolehnete pouze na svůj zrak a letmý pohled, riskujete, že vyrazíte na cesty, aniž byste tušili problém. Během jízdy se pak takové pneumatiky začnou zbytečně přehřívat a rychleji se deformují.

Skutečnou jistotu a přesné informace o stavu obutí získáte jedině tehdy, pokud se spolehnete na pravidelné a přesné měření ověřenými měřidly. I když zrovna neřešíte přezutí pro těžký rodinný automobil, ale hledáte naopak například pneu na elektrokoloběžky, základní fyzikální princip zůstává naprosto stejný – bez správného, pravidelně kontrolovaného huštění trpí bez výjimky každá pneumatika a její jízdní vlastnosti se radikálně horší.

Kde zjistit doporučený tlak pro vaše vozidlo

Dříve než vůbec přistoupíte k samotnému měření a začnete cokoliv dofukovat na nejbližší čerpací stanici, musíte bezpodmínečně znát přesné číselné hodnoty určené přímo výrobcem vašeho konkrétního vozu. Věřte, že odhady typu „dám tam 2,2 a bude to dobré“ se nevyplácejí. Tyto klíčové údaje jsou v autě k nalezení hned na několika snadno dostupných místech, a to většinou jako přehledné štítky s tlakem. Zpravidla je objevíte nalepené na vnitřní straně B-sloupku u dveří řidiče (případně spolujezdce), na vnitřní straně otevíracího víčka od palivové nádrže, nebo samozřejmě detailně rozepsané v oficiálním manuálu k obsluze vozidla.

Je důležité vědět, že výrobce zde standardně uvádí zcela odlišné hodnoty tlaku pro různé zátěžové situace. Například jiné hodnoty platí pro běžný denní provoz (což obnáší jízdu o samotě či s jedním spolujezdcem a prázdným kufrem) a zásadně jiné pro plně naložené vozidlo, když se celá rodina vydává na dvoutýdenní dovolenou k moři s plným kufrem a střešním boxem. Nezapomínejte, že kvalitní kola, na kterých vaše auto stojí, potřebují k dokonalému fungování maximálně adekvátní péči a znalost správných hodnot huštění je k tomu absolutním a nenahraditelným základem.

Jak správně měřit tlak pomocí manometru

Jakmile už s jistotou víte, na jakou konkrétní hodnotu máte pneumatiky na své nápravě foukat, přichází na řadu samotný proces vlastního měření. K tomuto účelu doporučujeme používat výhradně kvalitní a přesný manometr. V praxi to může být váš vlastní, klasický ruční měřák zakoupený v kvalitní prodejně autodoplňků, nebo robustní kompresor s jasně čitelným digitálním displejem, jímž v dnešní době disponují snad všechny moderní a udržované čerpací stanice.

Při samotném měření existuje jedno zcela nejdůležitější pravidlo, přes které nejede vlak: tlak se měří zásadně vždy u zcela studených pneumatik. Během jízdy (a to i v rámci pouhých několika kilometrů v městském provozu) se totiž pneumatika poměrně rychle zahřívá, vzduch uvnitř vlivem fyziky expanduje, zvětšuje svůj objem a naměřená hodnota tlaku se tak přirozeně zvyšuje. Pokud jste nuceni měřit tlak až po delší jízdě a nemáte možnost počkat na vychladnutí, doporučuje se k předepsané hodnotě výrobce preventivně přičíst zhruba 0,3 baru jako rezervu. Správný postup samotného měření je takový, že je nutné pevně a rovně nasadit koncovku vašeho manometru přímo na střed ventilku tak hluboko a těsně, aby neunikal žádný vzduch bokem. Teprve v ten okamžik je možné odečíst na stupnici nebo displeji validní a nezkreslenou hodnotu.

Příznaky a rizika podhuštěných pneumatik

Je dokázáno, že podhuštěná pneumatika představuje v běžném silničním provozu obrovské a mnohdy podceňované nebezpečí. Kvůli podstatně nižšímu tlaku vzduchu uvnitř pláště se naprosto zásadně mění celková styčná plocha pneumatiky s vozovkou. Běhoun se nedokáže plně a rovnoměrně opřít o silnici v celé své předepsané šířce, nýbrž se začne dotýkat především pouze svými vnějšími okraji. Výsledkem takového zanedbaného stavu je na jedné straně mnohem rychlejší, masivní a hlavně zcela nerovnoměrné opotřebení běhounu na obou okrajích pláště. Co je ovšem ještě horší, auto získává mnohem horší jízdní vlastnosti, přičemž tím nejtragičtějším následkem může být nebezpečně delší brzdná dráha. Zvláště pak na podzimních a zimních mokrých silnicích může takový stav vyústit ve fatální nedobrždění před překážkou.

Mimo ohrožení bezpečnosti má systematicky snížený tlak také negativní ekonomický dopad. Taková pneumatika klade vozidlu po silnici nesrovnatelně větší valivý odpor, což se prokazatelně a přímo promítá do citelně vyšší spotřeby paliva, která provětrá vaši peněženku u čerpací stanice. Pokud se navíc zajímáte o techničtější rozdělení pneumatik a zjišťujete si občas informace například o tom, co je diagonální pneu a jaké má specifické výhody pro vybraná vozidla, pak jistě tušíte, že podhuštění dokáže naprosto degradovat i ty nejlepší konstrukční benefity jakéhokoliv typu gumy a může při rychlé jízdě na dálnici vést až k náhlému prasknutí a destrukci celého pláště vlivem enormního přehřátí bočnice.

Proč škodí i přehuštěné pneumatiky

Zatímco jedna velká skupina řidičů na jakoukoliv pravidelnou kontrolu tlaku trestuhodně zapomíná a jezdí na „poloprázdných“ kolech, jiní motoristé to ve snaze o „dokonalost“ pro změnu poněkud přehánějí. Často k tomu vede chybná a naivní domněnka, že když pláště takzvaně nafouknou do plna nebo rovnou přefouknou přes povolenou mez, radikálně sníží valivý odpor vozu a tím zázračně ušetří obrovské množství drahého paliva. Dlouhodobě přehuštěná pneumatika je však pro chování vozu neméně nebezpečná a problematická jako ta podhuštěná. Pokud je uvnitř příliš velké množství vzduchu, plášť se nepřirozeně vyklenuje pouze ve své prostřední části. To prakticky znamená, že se takové kolo dotýká povrchu silnice jen velmi omezenou a úzkou středovou plochou a nikoliv v celé šířce běhounu. Tento vysoce nebezpečný stav s sebou nese znatelně zhoršenou adhezi, okamžitě prodlužuje brzdnou dráhu a zároveň katastrofálně zhoršuje směrovou i boční stabilitu vozu při průjezdu zatáčkou či při vyhýbacím manévru.

Zároveň příliš natlakované kolo kvůli tvrdosti velmi špatně pohlcuje přirozené nerovnosti našich komunikací. Jízda v autě se rázem stává neskutečně tvrdou, uskákanou, hlučnou a z pohledu posádky vysoce nekomfortní. Tím ale negativa nekončí – tímto stylem trpí veškeré komponenty podvozku jako jsou tlumiče, čepy či silentbloky. Výše zmíněné nechtěné opotřebení běhounu následně probíhá vysoce neekonomicky primárně pouze v jeho středu, čímž gumu velice rychle odepíšete na vyhození. Mějte na paměti, že pečlivý přístup k vozu má vždy tvořit dokonalý celek. Ať už se po silnici pohybujete na nevzhledných plechových discích se starými poklicemi, nebo jste nedávno investovali velké peníze, energii a drahocenný čas do profesionální péče, jíž je například efektní leštění alu kol do chromu, věčné přehuštění prokazatelně povede nejen k likvidaci pneumatik, ale hlavně k nákladným a rychlým poruchám dalších citlivých podvozkových částí, které posléze svým rachtáním spolehlivě zkazí váš celkový dojem a požitek z jízdy.

Jak funguje systém TPMS a proč ho doplňovat ručním měřením

Moderní automobilová technika jde kupředu neuvěřitelným tempem, a proto je drtivá většina vozů vyrobených v uplynulém desetiletí vybavena chytrým asistentem, známým pod zkratkou TPMS (Tire Pressure Monitoring System). Tento integrovaný hlídací systém funguje tak, že kontinuálně a automaticky na pozadí sleduje tlak a případně i teplotu vzduchu v obutých pneumatikách. Jedná se sice o skvělého elektronického pomocníka, který vás dokáže na palubní desce prostřednictvím výstražné oranžové kontrolky zcela včas upozornit na náhlý a nebezpečný defekt nebo i na drobnější skrytý únik tlaku z jednoho z kol, avšak jako řidiči byste neměli propadat dojmu, že tím pro vás jakákoliv starost s foukáním navždy končí.

Tento užitečný systém totiž neslouží jako plnohodnotná náhrada lidského úsudku. Různorodé snímače ve ventilcích (případně data nepřímého měření přes čidla systému ABS) totiž občas vykazují různé provozní odchylky v tolerancích desetin baru, mohou reagovat zpožděně v závislosti na venkovní teplotě, nebo zkrátka mohou být při servisu špatně zkalibrovány na chybnou či nepřesnou výchozí uživatelskou hodnotu. Obzvlášť v období, kdy dochází na jaře a na podzim k nezbytnému sezónnímu přezouvání z letních na zimní sadu a naopak, je naprosto nezbytné celý tento varovný systém manuálně či v servisu správně vynulovat, restartovat a jasně mu potvrdit a nastavit korektní referenční tlak. I když se tedy můžete pochlubit tím, že máte ve své výbavě sofistikované TPMS, nezapomínejte, že pouze klasické ruční měření ověřeným a kalibrovaným manometrem alespoň jednou za kalendářní měsíc (a pokaždé před každou delší jízdou do zahraničí) je zcela prokazatelně tím jediným a stoprocentně spolehlivým způsobem, jak si můžete být skálopevně jistí, že máte na voze nahuštěn bez výhrad jen ten absolutně správný tlak. Jen tak bude vaše jízda nejen velmi hospodárná, plynulá a ohleduplná k materiálu i vašim penězům, ale především v každém jednom ujetém kilometru maximálně bezpečná pro vás, vaši rodinu i pro veškeré ostatní bezbranné účastníky silničního provozu.