Proč se vůbec ptáme, jak obejít hlídání tlaku v pneumatice?

Moderní automobily jsou doslova prošpikovány pokročilou elektronikou, a i když nám má primárně pomáhat a chránit nás, někdy dokáže přidělat nemalé vrásky na čele. Typickým příkladem je TPMS (Tire Pressure Monitoring System) – systém monitorování tlaku v pneumatikách. Pokud se na palubní desce rozsvítí nepříjemná oranžová kontrolka s vykřičníkem uvnitř pneumatiky, řada řidičů místo cesty ke kompresoru na čerpací stanici okamžitě zkoumá způsoby, jak obejít hlídání tlaku v pneumatice. Zvláště u starších vozidel se z tohoto bezpečnostního prvku občas stává spíše nekončící zdroj frustrace a neplánovaných finančních výdajů.

Důvody, proč majitelé vozů pátrají po deaktivaci tohoto systému, jsou vesměs praktické a ekonomické. Tím nejčastějším je přirozeně stárnutí hardwaru – konkrétně je to vybitá baterie v senzoru. Životnost těchto miniaturních baterií zalitých přímo uvnitř čidla se pohybuje průměrně mezi pěti až sedmi lety. Jakmile se baterie vybije, senzor přestane vysílat signál, rozsvítí se chybová hláška a jelikož baterii nelze vyměnit samostatně, musí se koupit celý nový senzor. Při výměně všech čtyř kusů se bavíme o nákladech v řádech několika tisíc korun.

Dalším častým spouštěčem této myšlenky je pravidelné střídání letních a zimních sad kol. Pokud má řidič dvě sady disků, musí mít logicky i dvě sady drahých senzorů. Někteří to řeší tak, že na zimní sadu senzory vůbec nenamontují. Tím se však odsoudí k tomu, že po celou zimu budou muset ignorovat svítící kontrolku a varovné pípání při každém nastartování. Není proto divu, že internetová fóra jsou plná dotazů na trvalé odstranění TPMS.

Přímé vs. nepřímé měření tlaku (TPMS přes ABS a senzory)

Než se pustíme do rozboru toho, proč a jak lze systém „oklamat“, je naprosto nezbytné pochopit, s jakou technologií ve vašem autě vlastně bojujete. Na trhu totiž existují dva naprosto odlišné principy, jak auto zjišťuje, že se s koly něco děje.

První variantou je nepřímé měření tlaku. Tento systém je výrazně jednodušší, nevyužívá žádné specifické čidla uvnitř kola a řidiči jej mají mnohem raději. Využívá totiž k výpočtům existující senzory systému ABS a ESP. Jakmile z pneumatiky unikne vzduch, zmenší se její obvod. Kolo se tak při stejné rychlosti vozu musí otáčet o něco rychleji než zbylá tři kola. Senzor ABS zaznamená tuto anomálii v otáčkách a upozorní řídící jednotku, která následně rozsvítí kontrolku. U tohoto typu systému odpadá nutnost cokoliv obcházet – stačí pneumatiku dofouknout a tlačítkem v kabině nebo přes palubní počítač hodnotu jednoduše vynulovat a systém si načte nový obvod kol.

Druhou, mnohem komplexnější variantou, je přímé měření tlaku. Zde je součástí každého disku speciální snímač (často integrovaný přímo do kovového ventilky), který neustále fyzicky měří přesný tlak a teplotu vzduchu uvnitř pneumatiky a prostřednictvím rádiového signálu tyto hodnoty vysílá rovnou do vozu. Systém je velmi přesný, dokáže vás varovat okamžitě a na displeji rovnou ukáže přesné tlaky v jednotlivých kolech. Právě zde ale vznikají problémy, když dojde k závadě senzoru nebo poškození ventilku. Přímé měření vyžaduje sofistikovanější přístup a případné pokusy o jeho deaktivaci jsou vždy velkým zásahem do softwaru vozu.

Důvody, proč hlídání tlaku (TPMS) trvale nevypínat a proč to nelze

Pokud se bavíme o softwarovém vypnutí TPMS, musíme narovinu říci, že u drtivé většiny moderních vozidel vyrobených po roce 2014 to zkrátka „oficiálně“ a ani snadno nejde. Od listopadu 2014 totiž nařízení Evropské unie stanovilo, že všechna nově registrovaná osobní vozidla v EU musí být systémem měření tlaku povinně vybavena. Nejde tedy o nadstandardní výbavu, ale o povinný homologační bezpečnostní prvek, stejně jako jsou například bezpečnostní pásy nebo zmíněné ABS.

Výrobci automobilů proto začlenili sledování tlaku velmi hluboko do mozku samotného vozu. Řídící jednotka má algoritmy napsané tak, aby systém nebyl jen tak volitelný. Pokud byste se pokusili přes klasickou diagnostiku systém natvrdo smazat, často se setkáte s tím, že to software neumožní, případně to způsobí kaskádovitý pád jiných závislých systémů – přestane vám fungovat ESP, omezí se výkon motoru, nebo auto spadne do nouzového režimu. Žádný autorizovaný servis vám TPMS nikdy nedeaktivuje, jelikož by tím učinil vozidlo technicky nezpůsobilým k provozu a nesl by za to právní odpovědnost.

Mimo technických překážek je tu ale hlavně otázka vaší vlastní bezpečnosti. Podhuštěná pneumatika zásadně prodlužuje brzdnou dráhu vozidla na mokru, zhoršuje směrovou stabilitu v zatáčkách a zvyšuje spotřebu paliva vlivem vyššího valivého odporu. Při dálničních rychlostech se navíc podhuštěná pneu nadměrně zahřívá, což může vést až k její fatální destrukci (tzv. bouchnutí gumy). Systém TPMS vás na tyto jevy včas upozorní. Bez něj se velmi snadno dostanete do situace, kdy se auto začne chovat nevyzpytatelně a vy si uvědomíte problém až ve chvíli, kdy při jízdě to klepe, jako kdyby bylo něco v pneumatice, což už může znamenat nenávratně zničený disk či zničenou bočnici pneumatiky.

Rizika na STK a při řešení pojistné události

I kdyby se vám podařilo sehnat pochybného garážového specialistu, který by dokázal software vozu přehrát („přečipovat“) a kontrolku natrvalo vyřadit, nebo ji zkrátka přelepíte kusem černé pásky, čekají na vás dva obrovské strašáky v reálném světě: STK a pojišťovací události.

Stanice technické kontroly (STK) se v posledních letech na funkčnost povinných systémů zaměřují stále přísněji. Pokud přijedete na kontrolu a na přístrojové desce svítí kontrolka závady TPMS, vůz kontrolou zkrátka neprojde. Je to automaticky klasifikováno jako vážná závada typu B, s níž nesmíte auto nadále provozovat s výjimkou cesty do servisu. Technik navíc mnohdy vůz napojí na diagnostiku, takže by případné pochybné softwarové vypnutí senzoru stejně odhalil.

Ještě mnohem horší scénář ale může nastat při dopravní nehodě. Pokud dojde k vážnější kolizi a na vozidle začne probíhat expertní zkoumání ze strany pojišťovacího likvidátora, případně i soudního znalce, bude stav bezpečnostních systémů pod drobnohledem. Zjistí-li pojišťovna, že byl záměrně vyřazen systém, který hlídá správný tlak, a příčinou nebo přitěžující okolností nehody byla právě ztráta přilnavosti pneumatiky (např. kvůli nedohuštění), má právo dramaticky krátit pojistné plnění z vašeho havarijního pojištění. Někdy mohou dokonce vymáhat regres v rámci povinného ručení, pokud auto nebylo legislativně způsobilé pro provoz. A když už jsme u legislativních požadavků na kola – pokud experimentujete s neoriginálními disky bez senzorů, nezapomeňte, že takový krok vás může stát techničák úplně stejně jako chybějící typový list pro alu kola.

Jak správně vyřešit svítící kontrolku tlaku: Reset a kalibrace

Mnoho řidičů chce kontrolku umlčet tím nejradikálnějším způsobem, přičemž řešení bývá ve třetině případů zcela banální a nevyžaduje žádné obcházení. Pokud se vám varování rozsvítilo zničehonic, prvním a logickým krokem musí být vizuální kontrola a přeměření tlaku ve všech čtyřech kolech kvalitním manometrem. Nezapomínejte, že fyzika hraje svou roli – v zimních měsících a velkých mrazech tlak vzduchu ve studené pneumatice samovolně klesá. Někdy tak k chybě stačí pouhý výrazný pokles teplot přes noc. V této souvislosti se určitě hodí vědět, jak na správné foukání zimních pneu, čímž můžete eliminovat značnou část falešných poplachů. (Poznámka pro fanoušky jedné stopy – pokud vás kromě auta zajímá také tabulka huštění pneumatik motocyklů, vězte, že i na moderních motorkách dnes začíná být elektronický monitoring tlaku standardem a hraje tam ještě důležitější roli než u aut.)

Pokud jsou tlaky fyzicky v naprostém pořádku podle hodnot na štítku ve dveřích řidiče nebo na víčku nádrže, přichází na řadu softwarový reset. U aut s nepřímým měřením přes ABS stačí v menu palubního počítače (nebo fyzickým tlačítkem s logem TPMS a nápisem „SET“) potvrdit nové hodnoty a uložit je. U přímého měření obvykle systém pozná správný tlak automaticky po ujetí několika kilometrů. Pokud k tomu nedojde a kontrolka nadále svítí nebo bliká, signalizuje to už hardwarový problém. Tehdy musí nastoupit profesionální diagnostika a správná kalibrace v pneuservisu. Servisní technik speciálním bezdrátovým zařízením načte stav každého ventilku a okamžitě zjistí, zda senzor vysílá, zda nemá poškozené tělo nebo zcela mrtvou baterii.

Triky pro zkušené řidiče: Klonování senzorů a chytré ventilky

Pokud stále trváte na tom, jak chytře „obejít“ nutnost párování senzorů v řídící jednotce (zejména pokud si měníte kola doma v garáži a nechcete jezdit na diagnostiku po každém sezónním přezouvání), je zde naprosto legální a efektivní řešení. Tím je takzvané klonování senzorů tlaku.

Jde o postup, při kterém si do druhé sady kol (typicky na zimu) nepořídíte draze kódované originální senzory tlaku od výrobce vozidla, ale pořídíte si moderní univerzální programovatelné „chytré“ ventilky. V pneuservisu následně vezmou vaši původní letní sadu kol, bezdrátovou čtečkou načtou unikátní identifikační kód (ID) z každého jednoho originálního senzoru a totožný kód nahrají do prázdného univerzálního senzoru v zimním kole. Auto si pak celou zimu myslí, že jezdí na původních letních kolech. Tím de facto elegantně a stoprocentně funkčně obejdete otravný proces přenastavování a adaptace.

Historicky existovaly i velmi nekonvenční „garážové triky“, jak elektroniku podvést. Tím nejznámějším a na internetu hojně diskutovaným byl tzv. trik s novodurovou trubkou. Kutilové vzali všechny čtyři aktivní senzory s funkční baterií, vložili je do utěsněné instalatérské PVC trubky, do které vyvrtali díru pro klasický ventilek, natlakovali ji kompresorem na 2,5 baru a celou sestavu schovali do kufru auta pod rezervu. Auto tak vesele chytalo signál a hlásilo ukázkový tlak, zatímco kola reálně na autě žádné senzory neměla. Upozorňujeme však, že tento postup je v dnešní době krajně nezodpovědný, porušuje legislativu a kvůli obrovskému riziku odhalení ho důrazně nedoporučujeme. Navíc moderní senzory často obsahují pohybové akcelerometry – pokud se kolo fyzicky netočí (trubka v kufru leží v klidu), senzor se uspí do úsporného režimu a auto chybovou hlášku stejně vyvolá.

Závěr: Obejití TPMS se dlouhodobě nevyplatí

Když to všechno objektivně shrneme, zjistíme, že snaha jak obejít hlídání tlaku v pneumatice přináší mnohonásobně více rizik a zbytečných starostí než reálného užitku. Softwarové vyřazení je technicky extrémně složité, u moderních vozů prakticky zcela nemožné, a i když by se to přes nějaké kličky povedlo, dostáváte se na velmi tenký led z pohledu zákona, pojišťoven i provozování vozidla v souladu s legislativou pro STK. Obcházet bezpečnostní systém, který vás v krajní situaci může ochránit před nebezpečným dálničním defektem s fatálními následky, je hazardování se životem i majetkem.

Ideální cestou pro zkušené a chytré řidiče je využívat moderní dostupné technologie ve svůj prospěch. Investice do univerzálních klonovatelných senzorů je po rozložení do pěti až sedmi let reálné životnosti jejich baterií naprosto zanedbatelná. Navštivte certifikovaný pneuservis, nechte si odborně zkalibrovat spolehlivé senzory a užívejte si bezstarostnou a maximálně bezpečnou jízdu bez otravně svítících kontrolek a zbytečného stresu za volantem.