Pokud hledáte odpověď na otázku, horské kolo tlak v pneumatikách jaký je správný, musíte nejprve zvážit vaši hmotnost, styl jízdy a typ obutí, protože ideální hodnoty se nejčastěji pohybují mezi 1,5 až 2,3 Bar (zhruba 22 až 35 PSI). Správně nahuštěné pláště na vašem bicyklu totiž zásadním způsobem ovlivňují nejen celkový jízdní komfort, ale i valivý odpor na pevném povrchu a přilnavost v náročném terénu. Mnoho začínajících, ale i pokročilých cyklistů dělá tu obrovskou chybu, že hustí pneumatiky buď na maximální povolený tlak uvedený na bočnici od výrobce (což je absolutní extrém, nikoliv doporučená hodnota pro terénní jízdu), nebo naopak tlak vůbec neměří a spoléhají pouze na neprůkazný hmatový test prstem, kdy pneumatiku silou zmáčknou. Výsledkem je pak kolo, které buď nepříjemně odskakuje na každém kořenu, ztrácí trakci a bolí z něj ruce, nebo naopak příliš „plave“, žvýká se v ostrých zatáčkách a je přímo ohroženo defektem typu snakebite, tedy bolestivým procvaknutím duše o ostrý ráfek. V tomto nesmírně obsáhlém průvodci si krok po kroku detailně rozebereme veškeré fyzikální i praktické faktory, které vstupují do hry při hledání ideálního huštění, vysvětlíme si technologické rozdíly mezi použitím klasické duše a moderním tubeless (bezdušovým) řešením a ukážeme si, proč by se ve vaší výbavě měl co nejdříve objevit kvalitní přesný digitální manometr. Odteď už nebudete muset zkoušet a tipovat, jak moc máte své horské kolo nafoukat, ale budete schopni nastavit pláště přesně na míru aktuálním podmínkám na vašem oblíbeném trailu. Pojďme se podívat na to, co skutečně tvoří ten rozdíl mezi těžkopádnou a plynulou, ladnou jízdou.
Pro průměrného jezdce s hmotností kolem 75 kg se na běžných horských kolech (šířka pláště cca 2,25 palce) doporučuje: u bezdušového systému (Tubeless) hustit přední kolo na 1,6 Bar a zadní na 1,8 Bar. Pokud na svém kole stále používáte klasickou duši, musíte preventivně tlak zvýšit, obvykle na úroveň kolem 2,0 Bar vpředu a 2,2 Bar vzadu, aby se bezpečně předešlo procvaknutí duše o ráfek. Tyto hodnoty si vždy mírně upravte a přizpůsobte podle šířky vašeho pláště, náročnosti a povrchu terénu a vašich osobních technických dovedností.
Proč je správný tlak v pneumatikách MTB tak důležitý?
Nalezení naprosto optimálního tlaku pro vaše horská kola je do značné míry o hledání dokonalého fyzikálního kompromisu. Jaký tlak do MTB pneu zvolíte, to ve výsledku určí, jak dynamicky se kolo bude chovat v nejrůznějších situacích na cestě. Mnoho amatérských jezdců žije v mylné představě, že čím více je pneumatika nahuštěná a tvrdá, tím rychleji kolo pojede. To je však pravda výhradně na hladkém zrcadlovém asfaltu nebo na velodromu. Pokud pneumatiky na horském kole přehustíte, získáte sice teoreticky o něco menší valivý odpor na dokonalé silnici, ale jakmile sjedete ze silnice a vjedete do hrbolatého terénu, nastane drastický zlom. Tvrdé pláště absolutně nebudou schopny kopírovat drobné a střední nerovnosti. Místo toho se celé kolo bude bez milosti odrážet od každého malého kamene, od každého kořenu a klacku na cestě.
Toto ustavičné odskakování vede k masivní ztrátě vaší kinetické energie, protože síla vašich nohou se nesměřuje vpřed, ale je pohlcována neustálým nadhazováním kola do výšky. Kromě toho tím dojde k dramatickému zhoršení ovladatelnosti a v neposlední řadě i k naprosté ztrátě jízdního komfortu, protože všechny tvrdé rázové vibrace přejdou nefiltrované přímo do vašich rukou, zad a krční páteře. Ztratíte přilnavost a vaše potřebná trakce v technických rozbitých výjezdech i drsných kamenitých sjezdech klesne na bod mrazu. Nebudete moci brzdit na krátké vzdálenosti, kolo bude smykovat.
Na druhou stranu mince, příliš nízký tlak rovněž znamená obrovské riziko a řadu problémů. Jakmile tlak klesne pod únosnou provozní mez vašeho systému, pláště se začnou při prudkém průjezdu klopenými zatáčkami nepřirozeně deformovat a bortit. To vyvolává nebezpečný pocit takzvaného „plavání“ či vlnění, což zcela ničí přesnost vašeho řízení. Navíc extrémně roste riziko, že při nečekaném nárazu na ostrou překážku prorazíte plášť skrz naskrz až o samotný ráfek. To nejenže nenávratně zničí pneumatiku a dosti pravděpodobně promáčkne nebo praskne ráfek (což znamená investici do nových komponentů v řádu tisíců korun), ale může to vést i k fatálnímu a nebezpečnému pádu přes řídítka. Cílem každého zodpovědného bikera je tedy najít takzvaný „sweet spot“ – magický střed, tedy tlak dostatečně nízký na to, aby pneumatika plynule pohltila drobné nerovnosti a nabídla maximální záchytnou trakci, ale zároveň dostatečně vysoký na to, aby pneumatika poskytovala pevnou oporu bokům v agresivních zatáčkách a spolehlivě chránila drahý ráfek před jakýmkoliv proražením.
Duše vs. Bezdušový systém (Tubeless): Zásadní rozdíl v huštění
Klasická duše a její limity: Pokud vaše kola i v dnešní době využívají tradiční gumové duše, jste bohužel ve výrazné technologické nevýhodě, co se týče minimalizace provozního tlaku v pláštích. Klasická vnitřní duše je neuvěřitelně náchylná k takzvanému defektu „snakebite“ neboli česky řečeno hadímu uštknutí. K tomuto destruktivnímu jevu dochází tehdy, když ve vysoké rychlosti přejedete přes ostrý vystouplý kámen, kořen nebo betonovou hranu. Plášť se vlivem nárazu silně deformuje až na samotný tvrdý ráfek a mezi tyto dvě pevné vrstvy se bez milosti skřípne slabá duše. Tento brutální stisk vysekne do duše dvě malé dírky těsně vedle sebe, které tvarem připomínají právě hadí zuby. Abyste se tomuto problému vyhnuli, musí být tlak v dušovém systému udržován na bezpečnější úrovni. Běžný pětasedmdesátikilový jezdec s batohem tak musí pro jistotu foukat na hodnoty přesahující 2,0 až 2,3 Bar, což z horského kola činí mnohem nervóznější a uskákanější stroj.
Klasická Duše (Tube)
Vyšší tlak = Nižší přilnavost.
Při tlaku pod 2,0 Bar reálně hrozí takzvané „procvaknutí“ (snakebite) o tvrdou patku ráfku.
Bezduše (Tubeless)
Nižší tlak = Vyšší trakce.
Ideální provozní rozpětí 1,4 – 1,8 Bar pro maximální kopírování terénu bez rizika skřípnutí duše.
Bezdušový systém (Tubeless revolution): Tento revoluční systém zcela a definitivně eliminuje nutnost mít vnitřní duši uvnitř pláště. Místo ní se na utěsnění používá silná speciální páska do ráfku, spolehlivý těsnicí ventilek a především speciální tekutý latexový tmel (často zvaný prostě mléko), který je volně rozlitý uvnitř pláště a dokáže sám okamžitě zacelit drobné defekty a propíchnutí od trnů za jízdy. Díky naprosté absenci duše logicky mizí i jakékoliv riziko jejího procvaknutí o hrany ráfku. To jezdcům otevírá dveře k možnostem dramaticky snížit tlak, a to klidně až k neuvěřitelným hodnotám 1,4 – 1,6 Bar v závislosti na kvalitě, objemu a celkové šířce použitého pláště. Kvalitní bezdušové pláště tlak udrží mimořádně spolehlivě a právě díky značně nižšímu nahuštění plášť doslova obteče každý záludný kořen, slizký kámen a hrbol, což zajistí nekompromisní, dechberoucí trakci a obrovskou jistotu v náklonech. Tento technologický skok je právem považován za jedno z největších vylepšení v historii horských kol.
- Unikátní možnost jízdy na výrazně nižším provozním tlaku (což znamená rapidně lepší trakci, tlumení a jistotu).
- Naprostá a definitivní absence rizika otravného procvaknutí duše (takzvaného snakebite defektu).
- Nižší celkový valivý odpor díky menšímu vnitřnímu tření (už žádné neustálé tření mezi duší a stěnou pláště).
- Aktivní tekutý tmel zcela automaticky a během zlomku vteřiny zacelí drobné vpichy od trnů přímo během vaší jízdy.
- Složitější a někdy velmi technicky náročnější počáteční instalace (vyžaduje často kompresor).
- Nutnost pravidelné a poctivé údržby: každých 3 až 6 měsíců musíte doplňovat nebo měnit vyschlý latexový tmel uvnitř.
- Při masivním proražení stěny pláště o ostrý kámen se tmel většinou nezacelí a vy musíte do terénu vložit opravný knot.
- Nákladnější počáteční investice do speciálních pásek, ventilků a plášťů uzpůsobených pro tento systém.
Orientační tabulka doporučených tlaků pro horská kola v praxi
Pokud právě teď hledáte nějaké konkrétní hodnoty jako výchozí bod pro vaše další experimentování, připravili jsme pro vás tento velmi užitečný a v praxi osvědčený přehled. Následující tlak pneu MTB tabulka exaktně vychází z použití průměrně širokých a objemných plášťů (typicky o rozměru 2.2″ až 2.4″) na běžném moderním XC či lehkém trailovém kole. Mějte přitom neustále na paměti to nejdůležitější pravidlo: zadní kolo na kole prokazatelně nese vždy mnohem větší část vaší tělesné váhy, a proto se ze zásady vždy fouká na znatelně tvrdší tlak (přidává se zhruba 0,1 až 0,2 Bar oproti přednímu kolu), aby se zamezilo nebezpečnému propružení a bortění zadní pneumatiky až na tvrdý ráfek.
Je opravdu nesmírně zajímavé podrobně sledovat, jak obrovský hmatatelný rozdíl pro jízdní projev dělá moderní technologie ukrytá uvnitř kola. U průměrného rekreačního jezdce s tělesnou hmotností 75 kg, jedoucího na moderním propracovaném bezdušovém systému, lze tlak naprosto bezpečně a bez strachu o ráfek snížit až na krásně měkkých 1,6 Bar vpředu a 1,8 Bar vzadu. S klasickou zastaralou duší je ale pro naprosto stejného jezdce, se stejným rámem a stejným pláštěm, absolutně nezbytné nutné udržovat kontrolní tlak výrazně nad hodnotou 2,0 Bar. V opačném případě si totiž přímo koledujete o obrovský problém a defekt již na úplně prvním sjezdu s ostřejšími kameny na oblíbeném trailu.
4 hlavní faktory, které absolutně určují ideální tlak pro vaše pláště
Tabulka, kterou jsme prezentovali výše, je skvělým odrazovým můstkem a solidním výchozím začátkem pro většinu cyklistů. Nicméně platí, že každý lokální terén a každý konkrétní gumový plášť vyžaduje jemné, sofistikované ladění a iterativní přístup. Pokud opravdu chcete dostat ze svého drahého horského kola absolutní fyzikální maximum, musíte se naučit pozorně vnímat, jak následující čtyři klíčové aspekty do hloubky ovlivňují celkovou odezvu vaší jízdy.
1. Celková provozní hmotnost jezdce
Na kole nezáleží pouze na tom, kolik kilogramů vážíte vy sami, když se ráno postavíte na váhu v koupelně. Do takzvané celkové dynamické hmotnosti musíte poctivě započítat veškerou vaši nesenou výbavu a oblečení. Plný turistický batoh vybavený hydrovakem, sada multifunkčního nářadí, minipumpa, chrániče, sjezdové tretry a bytelná helma – to vše může vaši hmotnost navýšit o klidně 5 až 8 kilogramů. Tlak vzduchu v pneumatikách pak musí bezpečně unést právě tuto masivní provozní hmotnost a vzdorovat i obrovskému přetížení při prudkých dopadech ze skoků nebo seskoků z kamenů. Těžší jezdec tedy logicky musí potřebovat výrazně více Bar a PSI do obou kol.
Přečtěte si také: Správný tlak v pneumatikách: Kde najít tabulku a jak ho dobře nastavit?
2. Šířka a skutečný objem vzduchu
Moderní a dnes velmi populární široké pláště od rozměru 2,4 palce, disponují díky širší základně a ráfku mnohem, ale mnohem větším celkovým objemem uzavřeného vzduchu ve svém nitru. A to zásadně mění hru. Tento masivní objemový nárůst znamená jednu fantastickou výhodu: pro dosažení naprosto stejné subjektivní pocitové tvrdosti a ochrany ráfku před nárazy potřebujete do širokého pláště natlačit překvapivě méně počátečního tlaku. Větší objem pohlcuje daleko více terénních nárazů a poskytuje fenomenální ochranu ráfku i při tak dramaticky nízkém tlaku, z něhož byste u úzkých plášťů měli panickou hrůzu.
Přečtěte si také: Jaký je správný utahovací moment alu kol pro vozy Mercedes-Benz?
Přečtěte si také: Tabulka huštění: Jak správně nafouknout pneumatiky a kde najít tlak
Přečtěte si také: Tabulka huštění pneumatik Zetor: Zemědělci, pozor na správný tlak!
3. Typ překonávaného terénu a počasí
Terén, po kterém jedete, a počasí udávají, jak se guma zachová. Pokud přes víkend plánujete dlouhý výlet převážně po nádherně hladkých, udusaných cyklostezkách, můžete se rozhodnout, že přidáte 0,2 až 0,3 Bar tlaku. Tím chytře dosáhnete velmi cenného snížení únavného valivého odporu. Ale situace se diametrálně obrací, jakmile vjedete do bláta. Jestliže pršelo a čeká vás les posetý kluzkými kořeny, je nezbytné tlak výrazně snížit. Podhuštěný a měkčí plášť se rozplácne a rozprostře na zrádném podkladu, čímž zásadně zvětší kontaktní pryžovou plochu. Jeho gumový vzorek se tak snadněji zakousne do překážek.
4. Agresivita stylu a technika jízdy
Vaše vlastní osobní jízdní schopnosti přímo ovlivňují to, jak moc zatěžujete vaše obutí. Agresivní sjezdař nebo drsný závodní jezdec disciplíny enduro, který pravidelně projíždí klopené zatáčky s neuvěřitelným bočním přetížením pod enormním tlakem (tzv. pumpování těžištěm) a nevyhýbá se obrovským skokům s tvrdými dopady, stoprocentně vyžaduje pláště nahuštěné znatelně tvrději. Jinak by mu v rychlosti mohl silně deformovaný plášť takzvaně potupně zout vzduch z ráfku (tzv. burping). Naopak precizní, hladce plynoucí jezdec, který kolo jemně přenáší přes kameny, si může dovolit mnohem měkčí nastavení a využít víc přilnavosti.
Jak správně a spolehlivě měřit tlak (Zapomeňte na pravidlo „zmáčknutí prstem“)
Snad nejčastější zmatená otázka udivených a začínajících cyklistů při pohledu na manuály zní: pane bože, mám foukat kolo na bary nebo psi? Ve skutečnosti je to však v podstatě úplně jedno a není třeba panikařit. Obě tyto veličiny totiž v praxi měří a plní naprosto totožný objektivní účel v rámci určení hustoty vzduchu v daném uzavřeném prostoru, liší se v základu jen pouhé číslo na displeji či budíku. Evropa dlouhodobě kulturně preferuje metrický Bar (což je jednotka odpovídající přibližně jednomu atmosférickému tlaku), zatímco v populárních amerických, britských návodech a na internetových videích mnohem častěji narazíte na zkratku PSI (Pounds per Square Inch, čili libry na čtvereční palec). Pro zjednodušení si stačí zapamatovat tento triviální převodník: 1 Bar je přibližně roven 14,5 PSI. Z toho důvodu si můžete snadno vybrat, která stupnice je pro vaše porozumění lepší.
Mnohem, ale opravdu mnohem horším hříchem než občasný mírný zmatek v používaných anglosaských či metrických jednotkách je však zlozvyk, kterým trpí drtivá většina cyklistů z řad laiků. Tím hříchem je hloupé spoléhání se na takzvané magické zmáčknutí gumového pláště pouhým lidským palcem. Věřte tomu nebo ne, ale vaše ruka se prostě nikdy nestane přesný, dokonale kalibrovaný digitální tlakoměr a i kdybyste měli léta praxe, v terénu nepozná kritický vizuální či hmatový rozdíl mezi tlakem 1,5 Bar a tvrdým 1,8 Bar. Přitom právě tento na první pohled neškodný rozdíl pouhých 0,3 Bar (zhruba jenom pouhé 4 mrňavé PSI) představuje propastný, zcela radikální a naprosto rozdílový rozdíl v reálném fyzikálním fungování kola na stezce a trakci gumy. Proto by se moudrá a finančně nenáročná investice do kvalitního digitálního manometru pro kontrolu tlaku měla stát pro naprosto každého myslícího a ambiciózního majitele drahého horského kola tou vůbec nejvyšší absolutní prioritou ještě před nákupem všelijakých karbonových doplňků a jiných cinkrlátek.
Získejte data a jistotu
Díky pořízení skutečně přesného a konzistentně fungujícího manometru (který dnes koupíte do 500 Kč) budete mít konečně možnost nastavit si takzvanou baseline, a tím moci začít pořádně experimentovat. V případě, že si totiž úplně na samém začátku nejste absolutně jistí žádnou základní doporučenou hodnotou a nevíte, na jakou úroveň byste měli foukat, tak vůbec nevadí. Vynikajícím, zcela bezplatným a okamžitě dostupným pomocníkem na internetu je jakákoliv velkou společností posvěcená a spolehlivá tlak v pneumatikách horského kola kalkulačka. Mezi dlouhodobě ty objektivně nejvíce respektované, propracované a daty nabité nástroje na trhu se na přední příčky jednoznačně řadí veřejná online kalkulačka tlaku Schwalbe Pressure Prof. Ta velmi analyticky zohledňuje spoustu specifických detailů – mimo jiné například nejen samotný tlak pro vás, ale i váš konkrétní výrobní model zvoleného pláště této značky, druh odrazivosti směsi, použitou vyztuženou ochranu bočnice proti proříznutí, reálnou šířku v palcích a detailně i vaši přesnou váhu v drese. Pokud však využíváte na svém kole vybavení spíše jiné značky komponentů, můžete vyzkoušet jejich produkt. Výtečná SRAM kalkulačka tlaku plášťů je totiž naprosto další velmi sofistikovaná alternativa, která do propočtových vzorců zapojuje dokonce i tak detailní prvek, jako je vnitřní šířka stěny použitého ráfku.
Většina laciných analogových měřičů (ručičkových budíků) tlaku, které najdete zabudované přímo ve velkém těle klasické vysoké dílenské pumpy z hypermarketu, trpí bohužel už rovnou z výroby značnou konstrukční nepřesností. Zobrazují spíše natlakovaný vzduch, co aktuálně panuje uvnitř dlouhého válcového pístu a hadice samotné pumpy, než aby ukazovaly skutečný vyrovnaný zbytkový tlak v plášti. Odchylka měření se zde klidně může činit i celých 0,5 Bar. Vždy překontrolujte finální naměřenou hodnotu spolehlivým dedikovaným ručním digitálním manometrem (např. od značky Topeak nebo Schwalbe).
Musíte pochopit, že nalezení a definování toho finálního správného huštění pro vaše podmínky není věda na pět minut, ale je to zábavný, hravý a nekonečný proces neustálého drobnáho zkoušení, ladění a iterací, který do jisté míry vždy probíhá formou cvičeného pokus-omyl. Začněte ideálně vždy přesně na středové hodnotě, kterou vám na monitoru doporučí výše zmíněné chytré online kalkulačky na základě vašich poctivě zadaných tvrdých dat. Následně se vydějte v plné zbroji do terénu přímo na svou oblíbenou, dobře zapamatovanou lokální lesní stezku, o které víte naprosto každou zatáčku, šišku a skok. Zkuste si ji ostřeji sjet jednou v kuse. Poté zastavte dole a úplně cíleně a záměrně upusťte ze svého zadního i předního kola přesně po malých kouscích zhruba 2 PSI (nebo ekvivalentně nějakých 0,15 Bar) vzduchu. A poté si onen samý úsek sjeďte s čerstvým nastavením znovu v co nejpodobnějším tempu. Vnímáte nyní svými smysly nějaký hmatatelný rozdíl zpoza řídítek? Máte pocit, že je kolo najednou o kousíček více komfortní, lépe to žehlí drncání z kořenů a znatelně v náklonech líp bezpečně drží stopu bez uskakování? Pokud ano, tak opatrně s rozumem pokračujte v postupném mikroskopickém snižování tlaku pokaždé o další PSI dolů a testujte tak dlouho, dokud zničehonic nezačnete rukama nebo bokem cítit, že se vám už v těch hodně ostrých a agresivních zatáčkách nepříjemně a nevypočitatelně zadní plášť nezdravě bortí nebo lidově žvýká pod váhu ráfku. Anebo dokud v kamenité sekci neuslyšíte to známé protivné suché kovové cinknutí – varovný zvuk nárazu kovu ráfku o masivní kořen stromu. V ten slavnostní moment okamžitě víte, že jste právě teď přesáhli limit a musíte se ihned moudře a konzervativně vrátit s tlakem zhruba těch posledních obětovaných 0,15 Bar pomocí pumpy o krok zpět nahoru do bezpečnějších vod. A voilá! Právě teď jste úplně a přesně bez jakékoliv náhody našli svůj naprosto perfektní, osobně a unikátně jen na vaši míru ušitý a otestovaný optimální provozní tlak!
Často kladené otázky (FAQ) a odpovědi o tlaku v horských kolech
Pojďme si nyní na samotný závěr našeho dlouhého technického rozboru velmi přehledně, strukturovaně a stručně zrekapitulovat i shrnout ty naprosto nejdůležitější a zásadní dotazy s odpověďmi. Jedná se o tytéž pálčivé cyklistické problémy a teoretické otazníky, se kterými se v denní servisní praxi, na vyjížďkách i na internetových diskusních fórech opakovaně setkáváme prakticky ze všeho úplně nejčastěji. Samotná zprvu děsivá vědecká problematika Barů a amerických PSI po přečtení těchto odstavců už pro vás nikdy v životě nebude naprostou španělskou vesnicí plnou záhad.
Jaký je přesný převod mezi zahraničními jednotkami Bar a PSI?
V jednoduchosti, zhruba platí, že 1 Bar se velmi úzce rovná hodnotě přibližně 14,5 PSI. Pro provoz moderních širokých horských kol v terénu se podle tabulek obvykle pohybujeme celkově v pracovním rozmezí zhruba 25 až 35 PSI na budíku, což poměrně přesně odpovídá zhruba metrickým 1,7 až po 2,4 Bar. Opravdu záleží nakonec jen čistě na vás, vašem zvyku a preferenci, na jakou konkrétní číslicovou stupnici je váš mozek přirozeně od mládí či práce lépe dlouhodobě zvyklý a navyklý. Není třeba se přít na diskuzích, neboť obě tyty veličiny precizně a bezchybně měří naprosto totožnou fyzikální veličinu.
Jak na stezce rychle poznám, že mám kolo už příliš a nebezpečně podhuštěné?
To poznáte velmi rychle smysly i na malých chybách: Pokud je momentální tlak ve vaší pneumatice už hraničně příliš nízký na vaši hmotnost, tak cítíte, jak vaše oblíbené kolo při ostrém, naklopeném průjezdu byť i jen mírnou klopenou zatáčkou takzvaně nepříjemně „plave“, žvýká se do boku a gumový plášť se nepřirozeně deformuje. Navíc potom vzápětí na větších a ostřejších kamenech na rovině nebo v děrách po přejezdu velice často ostře uslyšíte a taky rukama ucítíte tupé a dost bolestivé kovové rány, zvuky a duté tvrdé dorazy do ráfku (takzvané „cinknutí ráfku o podložku“). Tím naprosto katastrofálně a hloupě riskujete bezdůvodně jeho nákladné, nevratné finanční poškození.
Mám z opatrnosti foukat vždycky přední a současně i to zadní kolo na naprosto stejný symetrický tlak?
Ne, to je častá chyba. Skutečné těžiště běžného moderního jezdce sedícího v mírném předklonu na sedle nad pedály, jakožto i prakticky drtivá většina jeho statické i pohybové celkové hmotnosti spočívá zcela jasně a nezvratně čistě z logiky a zákonů fyziky nejvíce primárně na tom masivním a nosném zadním kole (a to zhruba orientačně ve fyzikálním rozložení hmotnostního poměru 40 % hmoty vpředu ku plným 60 % objemu vzadu). Přesně z tohoto důvodu se doporučuje preventivně foukat ten zatěžovaný zadní pracovní plášť s mírným navýšením, čili o zhruba 0,1 až klidně až 0,2 Baru více.
Je skutečně pravdou, že do těžkého terénu je vždycky za každou cenu lepší spíše měkčí plášť?
Ano, můžeme vás s klidným srdcem ujistit o tom, že do reálně náročného, velice rozbitého, hrbolatého, hodně uklouzaného nebo silně zabahněného trailového terénu je v zásadě doslova ze zákona trakce diametrálně lepší záměrně volit měkčí pracovní plášť s hodně upuštěným tlakem. Poddajný, upuštěný plášť z mnohem měkčího balonu se totiž logicky pod dopadající silou vaší jedoucí kinetické hmotnosti dokáže mnohem, ale mnohem pružněji a bez větších odporů daleko lépe hluboce a plasticky deformovat pod ráfkem i přizpůsobit všem lokálním překážkám. Získáte obrovskou kontaktní plochu a jistotu.
